Jeskyně Balcarka

Vstupní portál jeskyně byl znám odnepaměti a je významnou paleontologickou a archeologickou lokalitou. Systém chodeb s bohatou, mnohotvárnou a barevnou krápníkovou výzdobou byl objevován postupně v letech 1923 až 1948. Tvoří labyrint chodeb, dómů a propastí ve třech výškových úrovních. Jeskyně Balcarka patří svým vývojem ke složitému systému ostrovských a vilémovických vod, které dnes vyvěrají poblíž Punkevních jeskyní. Ostrovské vody si začaly prořezávat cestu v hlubších úrovních Suchého žlebu směrem k dnešním vývěrům Punkvy, ale speleologům se dosud nepodařilo do tohoto systému proniknout.
Podle pověsti kdysi v Balcarce bývaly divé ženy, které nosily na hlavě bílý čepec, na těle zelenou kazajku a dlouhé bílé sukně. Jednou Balcar oral na svém poli před skálou a divoženky ho požádaly, aby jim spravil chlebovou lopatu. Pravily mu: Balcařisko, spravíš nám to lopatisko? Balcar jim vyhověl a odměnou dostal koláč, který nikdy neubude a bude stále čerstvý. Nesměl ho však nikdy sníst celý, vždy musel kousek ponechat. Zvědavý Balcar však jednou neodolal a koláč dojedl celý, ráno pak našel ve spižírně kravivec. Tak byl potrestán. Balcarova skála budila tajemným otvorem respekt a byla opředena mnoha pověstmi a pověrami. Až ve druhé polovině 19. století se stala předmětem výzkumů. Podařilo se odkrýt bohaté stopy po činnosti člověka v mladším paleolitu – ohniště a mnoho kamenných a kostěných nástrojů. V sedimentech se dochovaly tisíce koster převážně drobných živočichů a dokonce i lidský zub.
Balcarka patří k jeskyním s mimořádně bohatou, mnohotvárnou a barevnou krápníkovou výzdobou. Rovné stropy, vzniklé lavicovou odlučností vápenců, zdobí nespočet dlouhých dutých brček, hůlkových a mrkvovitých stalaktitů či sintrové vodopády. V roce 1956 byl Moravský kras vyhlášen chráněnou krajinnou oblastí, Balcarova skála je od roku 1998 přírodní rezervací.